Zdravím Vás přátelé i nepřátelé! (ti druzí tady asi nejsou, ale člověk nikdy neví, že jo, mám slušné vychování, pozdravím :D) Dneska jsme spustili nové webové stránky, na kterých jsem si moc přála jednu novinku a tou je BLOG. Protože mi muž splnil přání, napíšu Vám sem první článek, kde nás představím!

Takže kdo jsme? Jsme ti dva z Hranic, co nosí svoje foťáky stále u sebe, protože ve dvou se to lépe fotí! To se dočtete na webu, ale tady bych ráda začala mnohem dříve.

Jako fotografové jsme se ani jeden nenarodili, to jistě ne. Neměli jsme ani nikoho v rodině, od koho bysme občumovali um pravého fotografa. My jsme doma kdysi měli nějaký fotoaparát, který fotil na film, později jsem (tuším k 18 narozeninám) dostala svůj první kompakt, který jsem jednou někde (na párty) zapomněla a od té doby jsme se již neshledali.

Fotilo se mi dobře i na telefon, ne že ne! + jsem ho vždycky potřebovala na volání taxíku, tak nikde nezůstal opuštěný. Ale později jsem potkala Pavla, který měl vždycky dobré fotky (ještě aby neměl, když on měl už několik let zrcadlovku, se kterou už měl hodně nafoceno a naučeno). Jak jsme si tak pluli životem, později jsme pluli i tím společným a hold se mi občas ta jeho zrcadlovka taky dostala do ruky. Až jsme došli do chvíle, kdy jsme poprvé řešili nějaké to svatební focení a tady už to začalo být zajímavé. Myslím, že právě tady se začala psát kapitola Fotíme jinak. Naše první svatba totiž byla dost zásadní, ale o tom někdy příště. Stále nebyl ten správný čas fotit jako profesionál, pořád jsme se drželi při zemi, protože jsme věděli, že se nedá hned skočit mezi profíky. A tak jsme si při jiné práci občas fotili nějakou tu rodinku, svatby šly dobře na doporučení…ať jsem přesná, hlavně Pavel fotil. Já jsem sekundovala, nosila, pomáhala a cvakala jen tak pro sebe a hlavně jsem se učila. 4 roky. Celou dobu jsem fotila pro radost, a když už jsem fotila naostro, pořád jsem měla za zadkem Pájův foťák. Věděla jsem, že když já něco nevyfotím, tak on jo. Je asi spousta fotografů, kteří by řekli, že je to zbytečná brzda – že oni hned jak si koupili svoji první zrcadlovku, vytvořili profil na fb „photography“. A fotili, vždyt se to dá naučit průběžně, na co 4 roky chodit jako stín s někým jiným?

Nemyslím, že by 4 roky byly zbytečné. Jak jsem k tomu tvrzení došla? Odpověď lze najít, když se porovná moje první ostrá (kde jsem byla já jako hlavní fotograf a Pavel mi natáčel videoklip) svatba a Pájova první svatba. Je tam velmi velký rozdíl. Není to tak, že by tu první špatně nafotil. Ale i od té jeho první se učil dál a já jsem se učila teprve od té jeho první. Všechno, co se na těch dalších naučil, jsem se naučila taky a měla jsem ty zkušenosti k dispozici pro svůj začátek. Myslím, že tak je to správně. A co všechno jsem se naučila? Bylo toho opravdu hodně. O tom, co všechno a jak to šlo napíšu zase někdy jindy!

To najdete v dalším článku :)